Vznik doplňujícího vzdělávacího oboru Etická výchova

V druhé polovině 20. století se po celém světě uskutečnily různé výzkumy, které si vytyčily cíl, odpovědět na otázku, které faktory určují rozvoj charakteru. Odpovědí výzkumných prací pak je konstatování, že to co zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj charakteru žádoucím směrem je tzv. prosociálnost, což je schopnost prokazovat dobropřejnou lásku, nebo odborněji definováno: je to chování zaměřené na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, avšak bez toho, že by existovala vnější odměna pro autora chování. To znamená, že předpokladem a motivem prosociálního chování je vnitřní potřeba dělat to, co prospěje druhému a nečekat za to protislužbu.

Mezi charakteristiky prosociální osobnosti patří:

• Projevuje soucit s lidmi, kteří mají těžkosti
• Dělá mu radost obdarovat někoho, nebo rozdělit se s někým
• Namáhá se ve prospěch druhých
• Úspěchy jiných lidí přijímá bez závisti
• Má pochopení pro starosti a nevýhody svých známých
• Prožívá s jinými lidmi jejich starosti a radosti

Díky vědeckému úsilí zaměřenému na zkoumání charakteru vznikla celá řada pedagogicko-psychologických projektů např. CDP (Solomon), nebo Výchova k prosociálnosti (Roche), nebo Etická výchova (Lencz). Při vytváření doplňujícího vzdělávacího oboru RVP ZV pod názvem Etická výchova jsme vycházeli zejména ze dvou posledně jmenovaných koncepcí.